Co vám proletělo hlavou, když jste se o smrti Ivety Bartošové dozvěděla?
Asi to samé, co mnoha lidem. Že jsem něco podobného vlastně čekala. Stejně takové zprávě ale člověk hned nechce věřit. Rychle jsem pátrala, jaké je vlastně datum v naději, že jde třeba o drsný aprílový žert. Jasně, vím, že lidé umírají každý den, ale nečekaná smrt veřejně známé osobnosti je vždy tak zvláštní. Jako by v sobě nesla nějaký neobyčejný význam nebo poselství.
Poslední ateliérové focení Ivety Bartošové |
Není to dlouho, co Iveta Bartošová navštívila váš ateliér. Jak na vás před pár týdny působila?
Dlouho jsme se s Ivetou neviděly a já měla vážně radost, jak jí to slušelo. Vypadala jako holčička. Měla stejný krásný úsměv jako dřív, jen se jí špatně mluvilo. Bylo ale vidět, že si focení užívá, říkala, že je to pro ni součást práce, kterou miluje. Věřila, že se jí podaří svou kariéru zase nastartovat. Na poslední záběry toho dne, a vlastně na její poslední fotky vůbec, jsme jí udělali účes, ze kterého byla nadšená. Ty fotky s culíkem na stranu mají vlastně dnes svou premiéru.
Rozhovor při focení Ivety Bartošové pro iDNES.cz 2. října 2012:
12. října 2012 |
Jak si tedy vysvětlujete onen tragický odchod?
Z vlastní zkušenosti vím, že když člověk nechce pomoci, nepomůže mu asi nikdo. Funguje to možná na chvíli, kdy je možné zastavit sebedestrukci třeba na naléhání nejbližších, ale pokud se člověk nerozhodne opravdu sám, dělá to jen kvůli někomu dalšímu, cesta z toho pekla se asi podařit nemůže. I když psycholožka Alžběta Kučerová říká, že v určité kritické fázi už změna možná není, i kdyby dotyčný stokrát chtěl. Třeba právě to byl případ Ivety. Ale co my víme, zvenku se to snadno posuzuje a hodnotí. V její kůži nebyl nikdo.
Fotografka Lenka Hatašová
Kdy jste se vůbec setkaly poprvé?
Znala jsem ji přes dvacet let, jako většinu osobností českého showbyznysu. Moje výraznější vzpomínka z té doby je ale ta na těhotenské focení na zahradě domu Ladislava Štaidla. Bříško už měla Iveta pěkně velké, malý Artur už se měl brzy narodit.
Jaká podle vás byla v jádru?
V jádru jsme věřím všichni stejní, nebo alespoň podobní, tedy dobří lidé. Záleží ale pak asi hodně na tom, jaké kroky volíme na každodenních křižovatkách. Do duše jsem Ivetě neviděla, ale z těch letmých pracovních setkání mohu potvrdit existenci neuvěřitelného vnitřního motoru, který vždy po nějakém kolapsu naskočil znovu a znovu, jako by nikdy neztratila vůli jít dál. Má to tak ale hodně žen zrozených v Beranu, tuhle vlastnost jsem u ní vždy obdivovala.
Jakou měrou ji ovlivňovali muži, kteří stáli po jejím boku?
Navzdory té své zajímavé síle myslím Iveta v mužích vždy dokázala vzbuzovat ochranitelské sklony. Nebylo jich málo, kteří by pro ni skočili i do ohně. Jak to ale bylo s ovlivňováním, to si netroufám odhadnout, nevěřím, že do skutečného soukromí Ivety kdokoli viděl.
Zažila jste sama Ivetu Bartošovou v nějaké tíživé situaci?
Ano, zažila před pár lety, ale nemá smysl to rozebírat.
Myslíte si, že se nějak dalo její tragické smrti zabránit?
Možná se dalo zabránit tak děsivému konci, otázka ale je, jaký by další život Ivety byl. Ten stav, ty pocity, které ji dovedly až k takovému rozhodnutí, musely být přeci k nepřežití. Vůbec si nedokážu představit, a vlastně ani nechci, jaké peklo v sobě musela v posledních dnech svého života prožít.
Smrt Ivety Bartošové |
Jste v kontaktu s mnoha umělci. Mívají často bolavou duši?
Nevím, jestli je slabší psychika jen doménou showbyznysu, možná se o tom jen víc mluví a píše i díky tomu, že jsou umělci větší extroverti než lidé z jiných profesí, samozřejmě jsou pro média zajímavější, takže veřejnost o jejich problémech hned vědí. Je náročná doba, i já osobně se snažím ze všech sil sundavat své vlastní máslo ze své hlavy a zametat si před vlastním prahem, než soudit životy druhých. Věřím, že je to jediná cesta, jak přežít.
Dá se s nemocnou duší v showbyznysu fungovat?
S nemocnou duší se asi fungovat moc nedá obecně, známé osobnosti mají bohužel tu smůlu, že když se jejich sláva promění v polní trávu, veřejnost jim to většinou pěkně zavaří. Vím, že Ivetu ten nekonečný mediální kolotoč moc trápil, tohle určitě nechtěla.
Jak na Ivetu budete vzpomínat?
Pro mě bude vždycky malá Kim, tak jsem jí říkala už od dob její role v muzikálu Miss Saigon a jí se to moc líbilo, vždycky se tomu hodně smála.
