Po české premiéře na Colours Of Ostrava 2017, kde je zradil zvukař i setlist se Walking On Cars zvovu představili v České republice. A snad i díky participaci předskokanů se jim povedlo pražské Rock Café vyprodat. Do klubu vás sice nečekaně nepustili s batohem, což mohlo ledaskoho zaskočit, neboť na takové věci je dobré návštěvníky připravovat dopředu, byla to ale jediná nepříjemnost, s níž se příchozí mohli setkat.

Hollow Coves u nás nehráli poprvé a na odezvě fanoušků to bylo znát. Dva Australani, kteří ze své domoviny přiletěli o den dříve, se pochlubili, že poprvé v životě zažili v letadle business class a nejspíš se jí hned tak nebudou muset vzdávat. Zatím sice mají venku jen šestiskladbové EP, ale už na podzim by jim měl vyjít debut a také by se tou dobu znovu měli ukázat v Praze. Což nejspíše opět zaznamenáme i textově, protože jejich hlasy jim spolu velmi pěkně ladí a doprovod v podobě kytar, kláves a foukací harmoniky sice pořád ještě lépe zní lépe studiově, než naživo, sympatický a skromný projev jim ale upřít nelze.

Hlavní tahouni večera přijeli vyzbrojeni druhou studiovkou "Colours", jejíž příznačný název určitě není inspirován ani tak ostravským festivalem, jako spíš daleko pestřejší paletou barev a aranží, než jakou nabízel debut. Takže zatímco u "Everything This Way" z roku 2016 jsme se mohli bavit zhruba o třech, čtyřech nosných skladbách, následovník jich nabízí daleko více. Navíc se v jejich pódiovém vybavení nacházely pestře svítící tubusy, jež dodaly každé skladbě odpovídající barevné ztvárnění.

Úvodní "Monster" tak svítila zeleně, "Two Straight Lines" modře a třeba roztančená "Too Emotional" blikala všemi barvami duhy. Byla to také ona, kterou si frontman Patrick Sheehy viditelně užíval nejvíce a vůbec bych se nedivil, kdyby podobně koncipoval i skladby na připravované studiovce číslo tři. A ještě jeden postřeh - "Too Emotional" je jedna z mála skladeb, v níž se mu daří zpívat trochu jinak, než obvykle. Jeho hlas je totiž takový plačtivý, což mi osobně sice vůbec nevadí a k pop-rocku ve stylu Kodaline, kterým se formace prezentuje, se to i hodí, může to být ale důvod, proč nad nimi spousta lidí ohrne nos. Je tedy dobře, že se frontman vyvíjí i vokálně.

Ono bylo vůbec fajn, že s novou deskou se zhruba sedmdesáti minutový set podařilo naplnit nosnými skladbami a než jste se stihli začít nudit, bylo po všem. Viděli jsme bubnování na pady při "Don't Mind Me", drobné technické potíže s improvizovaným stand-upem před "As We Flight South", cedule "You are our hero" zdvižené během singlu "Coldest Water" i závěr s největším hitem "Speeding Cars". Velmi pěkný koncert.