Hlavní obsah

RECENZE: Široce rozkročený John Cale mezi rockem a noisem

John Cale by mohl ve svých osmdesáti klidně obehrávat své největší hity, jenomže jeho baví dále hledat, což ukázala nejen letošní deska Mercy, ale i středeční koncert k ní v pražském Divadle Archa. Cale na něm nabídl nejen ostrý rock, ale také elektroniku blížící se až k industriálnímu noisu.

Foto: Milan Malíček, Právo

Britský hudebník John Cale vystoupil v divadle Archa.

Článek

Cale patří ke klíčovým postavám, které pomáhaly utvářet podobu rocku od půlky šedesátých let až do poloviny osmdesátých. Začínal ve Velvet Underground, produkoval první album Stooges Iggyho Popa i Patti Smith, ale taky alba zakladatele ambientu Briana Ena Another Green World a Music For Films.

Navíc jako jeden z prvních spojoval rock se soudobou hudbou, když spolupracoval s Terrym Rileym. Slyšet je to i na druhé desce německé zpěvačky Nico The Marble Index.

V hledání nových přístupů Cale pokračoval i na letošní desce Mercy plné vrstev elektroniky a smyčců, která působí hodně filmově. Naživo však nabídl úplně jiné pojetí.

Foto: Milan Malíček, Právo

Britský hudebník John Cale vystoupil v divadle Archa.

Před koncertem se linul z beden čirý noise, ovšem začátek večera s písněmi Jumbo a The Endless Plain of Fortune nabízel velmi klasicky pojatý písňový rock, ve kterém kytarista Dustin Boyer divoce sóloval.

Zklidnění přinesla až chladná balada Chinese Envoy, která stojí na pianu.

Odlišný tón

Písně z nové desky ale pojal Cale odlišně od studiových verzí. Místy se blížily až noisu a s rockem toho mnoho společného nemají. Moonstruck věnovaná Nico je bez beatu. V Out of Your Window zůstala zachovaná linka piana a vrstvy hlasů, ovšem doprovod přecházel až v noiseovou stěnu.

Cale se sonorním hlasem mnohdy přecházel až do polomluveného projevu jako v Rosegarden Funeral of Sores. Novému pojetí s vrstvami zvuků a samplů z nichž zněly i smyčce a hlasy, však byly přizpůsobeny i starší skladby jako Half Past France nebo Cable Hogue.

Cale jejich motivy rozvíjel do rozsáhlejší formy za hranicí rockové nebo popové písně.

Foto: Milan Malíček, Právo

Britský hudebník John Cale vystoupil v divadle Archa.

Návrat z ponoru do hlubin temnoty přestavovala Hanky Panky Nohow s jasnějším zvukem i aranžemi a výrazným refrénem a hravá Villa Albani. Cale, který se na chvíli chopil i kytary, dokázal namíchat dobrý koktejl, kde od jednoduchých přímočarých rockových písní přecházel k temným až hlukovým experimentálněji pojatým kompozicím s vrstvami samplů, aby na závěr nabídl návrat z chmurnosti, i když jeho podoba Heartbreak Hotel od Elvise Presleyho zahraná v přídavku je také velmi depresivní.

John Cale se vrací do Archy s novou deskou

Kultura

Hudebník John Cale: Nikdy se nevzdávejte

Kultura

Cale je oceňován především pro své písně, které podle mě nejlépe vyznívají jen za doprovodu piana nebo španělky, jak ukazuje živé album Fragments of a Rainy Season (to pro ty, kteří neviděli před lety Caleův sólový koncert v Arše).

Jiní mohu vidět vrchol jeho tvorby v působení ve Velvet Underground nebo při spolupráci s Lou Reedem na warholovském projektu Songs For Drella, ale nedílnou součástí jeho tvorby tvoří výboje, v nichž neustává.

John Cale
Divadlo Archa, Praha, 1. března
Hodnocení: 80 procent

Výběr článků

Načítám