Pro příznivce Fear Factory to byla velká rána. Původní frontman Burton C. Bell skupinu opustil v roce 2020, a to v ne úplně dobrém rozpoložení. Prý za to mohly neshody s nyní již jediným zakládajícím členem Dinem Cazaresem. Ten má aktuálně kolem sebe zkušeného basáka Tonyho Campose ze Static-X (dříve také Prong nebo Soulfly) a od letošního roku bubeníka Petea Webbera a mladého italského zpěváka Milo Silvestra.

Ještě než nová sestava ukázala svou současnou formu, čekalo vyprodaný klub hned trio předkapel, což z večera vytvořilo jakýsi metalový minifestival. První na řadě byla zatím nepříliš známá britská parta Ghosts Of Atlantis. V černých pláštích, které připomínaly ten den rozlezlé čerty, prezentovali melodičtější tvář death metalu.

Jejich frontman Phil Primmer byl nachlazený, a tak jeho zpěv nebyl vždy úplně přesný, za což se divákům omluvil. Celkově vypadal, že by si potřeboval hlavně lehnout. Ale jinak si formace, která má venku čerstvou novinku "Riddles of the Sycophants", vedla dobře a její set měl slušný groove.

Melodický death metal má ve vínku i ukrajinská Ignea, která má za sebou deset let fungování a tři nahrávky. Oproti známějším Jinjer ale tihle muzikanti působili trochu uvadle a nepomohly tomu ani občasné orientální aranže. Zpěvačka Helle Bohdanova za to rozhodně umí vzít a její growling má kule, ale samotné skladby znějí hodně podobně. Navíc zvukař zpěv trochu utlumil, a tak nejsilnější pilíř mírně zanikal.

První skutečná lavina přišla s Butcher Babies. I když pro aktuální evropské turné spíš přejmenované na Butcher Baby. Jedna ze zpěvaček Carla Harvey totiž na koncertní expedici po Starém kontinentě kvůli problémům s okem vůbec nevyjela. Blonďatá pěnice Heidi Shepherd tak zůstala v popředí sama, ale s nelehkou rolí si poradila výborně. Na pódium vtrhla jako buldozer a svou nekonečnou zásobárnou energie bavila publikum. To bylo zpočátku netečné, ale postupem času roztálo, a dokonce došlo i na malý circle pit.

Většinu čtyřicetiminutové hudební porce zabrala novinka z letošního léta "… ‘Til the World’s Blind", která vyšla ve stejný den jako "Eye for an Eye...". A naživo zní nový materiál opravdu dobře. Sice chyběla ta jiskřivá energie mezi oběma zpěvačkami, ale Heidi se fakt snažila absenci své kolegyně dohnat.

Fear Factory fungují už přes třicet let a vydávají stabilně dobré desky, byť míra progrese není z těch nejvýraznějších. Už od otvíráku "Shock" ale bylo jasné, že většina přítomných přišla hlavně na tyhle americké veterány.

Novic Milo Silvestro s blonďatou patkou se od první chvíle snažil o co nejdůvěrnější kontakt s lidmi. Všelijak je otlapkával, plácal si s nimi, potřásal jim rukama a rozdával úsměvy. Snaha mu dokonce vydržela po celou dobu.

Ani pěvecky to nebylo úplně zlé. Jen mezi oběma matadory (Dinem a Tonym Camposem) působil jako takový rošťák mezi opravdovými velikány. Charisma a autoritu si bude muset ještě odpracovat.

Americká banda svou diskografii pořádně provětrala. Došlo na zástupce z debutu i na songy z poslední řadovky "Aggression Continuum". Nejvíce kusů zaznělo ze skvělé "Obsolete", včetně cybermetalové lahůdky "Descent".

Hitovka "Martyr" pak pobavila i účastí Heidi Shepherd, která svým naturelem a frézou v hrdle svého pěveckého kolegu převálcovala. Ještě předtím si ale v písni "Slave Labor" zahostovala Helle Bohdanova, která přispěla svým poetickým growlem.

Celý večer byl výtečně sestavený a každá kapela dostala potřebný prostor, adekvátní ke svému repertoáru. Fear Factory pak zkušeně zakončovali a i s novým vokalistou jim to šlapalo dobře. Personální změnu tak v Praze obhájili.