Sólová dráha Camily Cabello ze začátku ovšem vůbec nevypadala úspěšně. Sice neponechala nic náhodě a první singl "Crying In The Club" napsala ve spolupráci se současnou hitmakerkou číslo jedna, tedy Siou, ale žádná velká bomba se nekonala. Přitom se jedná o opravdu povedenou písničku, která dokonce zní jinak než většina současného rádiového popu.

Asi i proto všechny poté překvapilo, jak velký hit se stal ze skladby "Havana", která měla původně být jen promosinglem. Její hitparádová umístění po celém světě měla pak za vinu i úpravy debutu, na němž kupříkladu její první singl ani nenajdete. A nutno přiznat, že by se na něj opravdu nehodil.

Druhý pohled a mírné přepracování desce rozhodně prospěly. Místo toho, aby byla nahrávka plná vypjatých emocí a vysokých tónů, je ve své většině nečekaně civilní, a proto v současném mainstreamu poměrně ojedinělá. Vlivy latinskoamerické hudby působí jako příjemné koření, rozhodně se nejedná o úporné hitové snahy, jaké známe třeba v podání Jennifer Lopez či Enriqua Iglesiase. Cabello se nebojí postavit písničku třeba jen na kytaře a svém hlasu ("All These Years" či "Real Friends"), případně jen na klavíru a svém hlasu ("Consenquences"). Z celého alba je cítit, že do něj měla co mluvit a nejedná se jen o dosazení jejího zpěvu do předem hotových generických skladeb.

Desítka silných a hudebně příjemně různých písní ukazuje, že Camila Cabello odstartovala svou sólovou kariéru více než slibně, přičemž svou kvalitou bez problémů dává zapomenout na jakoukoli z desek Fifth Harmony. Záhadou, kterou asi jen tak nerozluštíme, ovšem zůstane jedenáctá položka nahrávky v podobě radio editu písničky "Never Be the Same". Kromě toho, že je o sekundu delší než verze albová, by případné rozdíly poznal asi jen málokdo.